7 naléhavých proseb, které dospívající děti nikdy nevysloví nahlas
1. „Prosím, dopřejte mi prostor“
„Prosím, nevtrhávejte do mého pokoje, nezatlačujte mě do kouta, nečiňte si neustálé nároky na mě, mou poslušnost, mé splněné povinnosti. Nejsem stroj. Také dělám chyby. Když na mě tlačíte, když mi berete i ten kousek svobody, cítím se přesně tak, jak byste se cítili vy – cítím se hůř. Pochopte, prosím, že někdy potřebuji samotu. Mít svůj alespoň malý prostor, jediný v celém světě, kde se pořád nemusím o něco bát.
2. „Prosím, nekřičte na mě“
„Věřte mi, že v mé hlavě je už dost velký hluk. Donekonečna, někdy pořád víc, tam rezonuje ozvěna učitelů, rodičů, příbuzných, že jsem k ničemu, že takhle ničím nebudu, že mám dělat to, a ne ono. Sotva slyším své vlastní myšlenky. Prosím, uvědomte si, že kdykoli tohle děláte, cítím se hůř a hůř. Cítím se prašivě, nadbytečně, jako Vaše největší zklamání, které se nemělo nikdy narodit.“
3. „Prosím, zbavte mě té elektroniky“
„Tuhle větu nepochopíte: Já nedokážu odložit svůj telefon. Snažím se...
